Predhorie březen 2012
Jarní Predhorie nikdy nezklame, proto při pohledu na předpověď počasí je volba lokality jasná. Jako vždy je nejhorší sejít se v dohodnutou dobu na určeném místě. Všichni kteří si myslí, že to opět zdržuje Bery jsou na omylu. Tentokrát je to Srnec, kdo musel ještě povysávat v autě. Pak už jenom stačí aby se osm lidí domluvilo jestli se pojede Pecovým, Srncovým, Jeňovým, Zbyňovým, Krámkovým nebo Michalcovým autem. S hodinovou sekerou a bohovsky najedovaným Pecou, který se zapřísahá že už na všechny příště se...., vyrážíme směr Slovensko. Po hodině jízdy jsme na místě, kde nás už nemůže zastavit ani zákaz vjezdu. Sluncem vyhřátá skála a teplota lehce nad 20 stupňů dává zapomenout na všechny předchozí útrapy a když se k tomu přidá ještě láhvový Janáček je už všechno jako dřív. Zvláštní je, že si vůbec nedovedu vzpomenout, kdy si kluci vzali na pití vodu. Po chvilce odpočinku už ale všichni nalézají do prvních cest. Tření je ideální, skála neoklouzaná a tak padá jedna cesta za druhou. V pět hodin už jsou všichni řádně vylezení a pomalu začínáme balit. Při zpáteční cestě dokonce i ortodoxní Janáčkáři nepohrdnou vodou ze studánky a pak už nás čeká jenom pohodová cesta domů.
