T.J. Sokol Bojkovice

V sobotu 30.srpna 2008 se konal ve Strání na TENIS CENTR VINTR

již  II. ročník mezinárodního turnaje ve čtyřhře mužů.

Turnaj se pořádal na vloni vybudovaném tenisovém areálu, který je nyní téměř již dokončen.

Přihlásilo se celkem 13 dvojic ze Strání, uhersko-brodska a jedna dvojice byla ze Slovenska. Bojkovský tenis reprezentovala dvojice Miroslav Ondrušek a František Jančařík.

Jeli jsme na turnaj s tím, že každý vyhraný zápas bude úspěch a taky jsme si mysleli, že když turnaj začíná ve 14 hod., tak ta účast nebude tak veliká a navečer budem doma.

Dvojice byly rozlosovány do tří skupin, dvě po 4 a jedna po 5, z prvních dvou postupoval vítěz a ze třetí skupiny první a druhý do semifinále.

Pěkné ceny pro první tři dvojice nás moc nevzrušovaly, protože v tu chvíli k nim bylo strašně daleko.

Nastoupili jsme k prvnímu zápasu a vyhráli jsme 6:2, druhý 6:0 a ve třetím to již bylo o první místo ve skupině a o postup do semifinále.

Našim soupeřem byla místní dvojice otec se synem a vypadali dobře. Ale měli jsme víc jak hodinu času, tak jsme se šli projít po pěkné obci Strání a na Zámečku jsme si dali další pivečko. Po příchodu jsem udělal pár snímků a pak již jsem nefotil, protože fotili někteří místní, tak věřím, že ještě nějaký snímek nám pošlou.

Před zápasem jsme si ještě dali výbornou klobásu a kafíčko a rovnali si v hlavě jak na příštího soupeře. Ještě jsem zaslechl jak otec z té dvojice volá domů manželce, aby je došla povzbudit, že hrají s nějakýma bojkovjanama o první místo ve skupině. Jejich máma došla akorát a asi jim to pomohlo, protože než jsme se rozkoukali, prohrávali jsme 0:2 na gamy. Mira mi domluvil abych přitvrdil jak údery, tak první podání a otočili jsme na 3:2 a už jsme to nepustili a dotáhli to do konečných 6:3 a bylo tu nečekáné semifinále !!! Pěkný a nečekaný úspěch.

Semifinálový zápas byl plánovaný až okolo 21 hod. a čekalo nás umělé osvětlení. Po pravdě jsem se na to jiné prostředí těšil, ale jak se ukázalo již při prvních gamech, tak mně osobně při mém věku osvětlení moc vadilo. Zvláště při nadhozech u podání, u vyšších míčů svítily do očí reflektory a i u nízkých sekaných míčů se těžko odhadoval jejich odskok. Jak jsem za celý den udělal asi jednu dvojchybu, tak v tomto večerním zápase jich bylo asi čtyři a proto jsem se bál opírat zejména do prvního podání.

I přesto jsme drželi se soupeřem krok až do stavu 5:5, ale pak jsme prohráli dva gamy za sebou a konečný výsledek prohra 5:7 nás i mrzela. Domácí dvojice měla trochu více štěstí a myslím si, že oni byli trochu více zvyklejší na hru při tomto osvětlení. Není to výmluva, ale třikrát škoda, protože jsme mohli hrát ve finále s bojkovsko-brodskou dvojicí Jirka Rapant s Kuželou o barevné televizory. Partner Jirky byl velice šikovný junior a myslel jsem si, že finále bude jejich snadnou záležitostí. Ale tenis je jak krásný sport, tak je zároveň nevyzpytatelný a Jirka s kolegou vyhráli nad našimi přemožiteli až po boji 9:6 na gamy a každý z nich získal barevný televizor.

Naši soupeři v boji o třetí místo se nás zalekli a odjeli předčasně domů.

My jsme za třetí místo získali pěkné dárkové koše a přesto, že turnaj skončil po 22 hodině, měli jsme s Mirou dobrý pocit z tohoto sportovního půldne v krásném prostředí,s výhledem na Velkou Javořinu přímo z kurtu. Zase jsem poznal nové tváře, další milovníky tenisu a obětavé lidi jakými bezesporu jsou Vašek Vintr, jeho brácha a celá rodina, která při turnaji pomáhala při obsluze občerstvení.

Na závěr chci však říct, že na druhé straně jsem i trochu smutný z toho, že většinu našich hráčů a hráček reprezentace oddílu a města Bojkovice nezajímá. Nevím,kde se kdo narodil, ale já jsem se narodil v Bojkovicích a je pro mě čest, že rodné město a kraj mohu navenek nějak prezentovat a propagovat. Vedle fotografií na různých internetových stránkách to dělám rád podle možností i cestou sportu.

Majitel tenisového areálu Vašek Vintr zve naše hráče na další turnaj čtyřhry mužů na 20. září t.r. Bude to obdobné, ale tentokrát to bude s ochutnávkou burčáku. Věřím, že i Bojkovice budou mít své zastoupení.

Pokud jste dočetli tento tenisový příběh až do konce, tak vám za to děkuji.

Franta Jančařík, Tenisu zdar !