T.J. Sokol Bojkovice

Jak jsme už avizovali v článku o Jizerské 50, letošního 100. jubilejního ročníku Vasova běhu se zúčastnili i tři naši členové – Pavel Křižka, Josef Uhlík a Martin Kočica. První dva jmenovaní jsou pravděpodobně prvními účastníky z Bojkovic, kteří se tohoto závodu v jeho stoleté historii zúčastnili (Martin Kočica je z Uherského Brodu a někteří Broďané již závod v minulosti absolvovali).

Závod se běží na 90kilometrové trati mezi švédskými městy Sälen a Mora, a to na počest události z roku 1520, kdy pronásledovaný šlechtic Gustav Vasa prchal před dánskými vojsky, aby se jim nakonec postavil na odpor a v roce 1523 vyhnal ze země a stal se švédským králem. První ročník slavného závodu se uskutečnil v roce 1922. Od té doby je první březnová neděle svátkem pro všechny běžkaře.

Závod se sice konal až v neděli 6. 3. 2022, ale do Švédska museli naši borci vyrazit už ve středu ráno v 6 hodin. Nejprve autem do Prahy a odtud spolu s dalšími 49 účastníky závodu autobusem do Rostocku, trajektem do Trelleborgu a opět busem na ubytování ve městě Malung. Tam dorazili po 33 hodinách strávených na cestě ve čtvrtek odpoledne. Zájezd pořádala cestovní kancelář SKI TOUR a za vzornou organizaci jí patří absolutorium. V pátek si závodníci vyzvedli čísla v cílovém městečku Mora a odpoledne potrénovali přímo na trati závodu. Hlavní bylo si zkusit nebezpečný sjezd z Risbergu, který je každoročně zajímavou atrakcí pro diváky, méně však pro závodníky (viz video).

V sobotu následoval trénink v krásném lyžařském areálu ve městě Malung a hlavně příprava lyží na závod. No a v neděli to vypuklo. Vstávání ve tři hodiny ráno, ve čtyři hodiny ráno přejezd autobusem na start. Před šestou hodinou ranní chytit lepší místo ve startovní vlně. Všichni tři naši členové se seřadili se startovními čísly 12940–12942 v poslední 10. vlně (tak jako všichni, kteří jedou Vasův běh poprvé). Ráno bylo mínus 14 stupňů, ale během dne se postupně oteplilo až nad nulu. V 8 hodin poslal startovní výstřel do stopy současně 15 800 závodníků.

První tři kilometry se stoupají sjezdovkou vzhůru. Vzhledem k počtu lidí je to spíše postávání. První kilometr trval nekonečných 54 minut. Na každém kilometru je velká tabule, která upozorňuje závodníky, kolik kilometrů zbývá do cíle. Na tabulky s čísly 89, 88 km atd. není ze začátku moc dobrý pohled. Nakonec se závodníci roztáhnou do sedmi stop a každý se snaží svým tempem dorazit do cíle. Na trati je celkem 7 občerstvovacích stanic, kde je nejpopulárnějším jídlem borůvková polévka. Tyto stanice jsou zároveň konečnou pro závodníky, kteří zde nestihnou přijet v časovém limitu a do cíle pak musejí autobusy.

To se našim klukům naštěstí nestalo a všichni tři dorazili zdárně do cíle. Nejrychlejší z nich byl nejstarší 55letý Josef Uhlík, který zvládl trať v čase 8:44 hodin a skončil na 6 982. místě. Další dva naši členové dojeli do cíle těsně za sebou. Martin Kočica v čase 10:17 hod. a o dvě minuty později Pavel Křižka. Po vzorné spolupráci na trati tak nakonec obsadili 8 682., resp. 8 715. místo. V tomto závodě však platí dvojnásob rčení, že v cíli je každý vítězem. Divácká kulisa závodu je úžasná a počasí letos vyšlo taky. Menší kaňkou bylo jen to, že v cíli nebylo možno využít sprchy a občerstvení bylo taky dosti slabé. Naši kluci naštěstí v cíli využili sprchu ve spreji, kterou jim pro tento závod sponzorsky věnoval majitel firmy Michael Michalčík, za což mu patří velké díky. V tomto směru by si švédští pořadatelé mohli vzít příklad z Jizerské 50, kdy servis v cíli pro závodníky je na daleko lepší úrovni. Naopak hezkou památkou, která na Jizerské 50 není, je krátké „osobní“ video, které si může každý z účastníků stáhnout z internetu.

Do České republiky se autobus vracel hned po dojezdu posledního závodníka. Tentokráte přes dánskou Kodaň a opět Rostock do Prahy. Nakonec nezbývá nic jiného než našim klukům poblahopřát k úspěšnému absolvování toho náročného závodu a ať se jim splní další sen, kterým je účast na jiném slavném závodě v příštím roce – na italské Marcialonze.